Ekologické praní

Naše kůže je největším orgánem těla. Její povrch u dospělého člověka tvoří cca 1,5-1,8 m2. Jedna z jejích funkcí je také propustnost, takže díky ní se spousta látek dostává do našeho organismu. Přemýšlet nad způsobem, jakým pereme své prádlo, není tedy jen uvažování ekologické, ale jde i o naše zdraví. Prádlo máme na sobě (alespoň většina z nás :) ) 24 hodin denně. To je dost podstatný důvod, proč přemýšlet, co na sobě vlastně nosím. Zatím ještě nejsme moc zvyklí naše zdravotní potíže jako je astma, autoimunitní onemocnění, velká únava, rakovina ad. spojovat právě s chemikáliemi, nicméně výzkumy zcela jasně ukazují, že toxické chemikálie jsou jednou z významných příčin našich potíží.

O některých chemikáliích, kterým je lepší se vyhýbat, se dočtete zde.

Zatím se mi jako nejlepší způsob, jak prát běžné prádlo, zdá vlastní výroba pracího prášku. Finančně to vyjde mnohem levněji, než když si prací prostředek koupím, a jednodušší složení prostě není. Základ tvoří pouze dvě suroviny, a to kokosové mýdlo a prací soda. Poměr, v jakém tyto dvě suroviny smícháme, se odvíjí od tvrdosti naší vody. Čím je voda tvrdší, tím může být hledání poměru trošku větší alchymie, ale tohle vyvinuté úsilí rozhodně stojí za to. Takový zlatý střed je poměr 100 g nastrouhaného kokosového mýdla smíchaný s 350 g prací sody.

Pokud máte vodu měkkou, můžete dojít až na poměr 1:1. Moje maminka má velmi tvrdou vodu, smíchala jsem pro ni 100 g mýdla a 1 kg sody a vyšlo to. :)

Dávkování prášku může být 10 g na 1 kg prádla, ale řekla bych, že je to dávkování hlavně pro tvrdou vodu. U vody měkké nebo s běžnou tvrdostí to může být klidně méně (třeba dvě polévkové lžíce), ukáže vaše vlastní zkušenost. :)

U míchání doporučuji použít rukavice a nějakou roušku, soda může při vdechnutí dráždit dýchací cesty, není to moc příjemné. 

Co se aviváže týká, běžně dostupné aviváže jsou taktéž chemickým koktejlem. Nahrazuji ji octem nebo kyselinou citronovou.

Ocet můžeme použít buď neředěný, a to v množství přibližně jako "panák", nebo se dá naředit v nějaké lahvi, a to v poměru 2 hrnky vody a 1 hrnek octa. V naředěné formě pak dávkujeme v klasické odměrce na aviváž.

O něco raději mám roztok kyseliny citronové, který si dělám 10%ní, tedy 100g kyseliny rozpustím v 900 ml vody. U tvrdé vody můžete zkusit roztok silnější, třeba 13%.

Ocet i kyselina jednak změkčí prádlo, a jednak neutralizují případné zbytky mýdla, které by se nevymáchaly. Kvůli neutralizaci se ale nesmí k prádlu dostat dříve, než v procesu závěrečného máchání. Záleží tedy na tom, jakou máte pračku. Některé pračky jsou nastavené tak, že i když nalijete aviváž na začátku praní, nedostane se k prádlu dříve, než na konci. Některé pračky to tak ale nemají, a v tom případě je třeba naši domácí aviváž přidat až na konci praní nebo dát po vyprání prádla samostatné máchání.

Pokud se neobejdete bez vůně na prádle, můžete využít síly éterických olejů. V různých článcích se dočtete, že vůně docílíte snadno přidáním pár kapek éterického oleje do octa či kys. citronové. Jenže ono to moc nefunguje. Prádlo nevoní dlouho, další aspekt je výrazné navýšení ceny praní a také některé éterické oleje jsou toxické pro vodní organismy, ani s nimi to nemáme přehánět. Můžeme ale éterické oleje nakapat třeba na dřevěné korálky a ty zavěsit do skříně, prádlo si ovoníme a těch pár kapek vydrží poměrně dlouho.

Fleece, vlna, hedvábí, funkční prádlo

Specifické materiály, pro které i běžně máme oddělené prací prostředky, pereme odlišně. Co se týká fleecu, mýdlo teoreticky slepuje vlákna, ale moje vlastní zkušenost je, že když použiji ocet či kyselinu místo aviváže, mám fleece v pořádku i při praní v domácím prášku z mýdla. Funkční prádlo, hedvábí a vlnu už bych ale skutečně prala jiným způsobem. První varianta je odvar z mýdlových ořechů. Jejich prací schopnost ale není zrovna slavná, ačkoliv předpokládám, že u těchto materiálů až tak velké zašpinění nehrozí. Každopádně odolné skrvny opravdu nevyperou. Jejich ekologičnost je taky diskutabilní, no rozhodně se mi zdají lepší, než běžné prací prostředky. Já sama bych asi v tomto případě sáhla po pracím prostředku kupovaném, než si vyrábět odvar z těchto ořechů, každopádně ta možnost tady je. :) Z výrobků kupovaných, které jsou složením dobré, jsem vyzkoušela Attitude prací gel bez vůně, který je určen na bavlněné, sportovní i syntetické materiály a byla jsem spokojená. Další volbou by mohl být třeba Sonett olivový prací gel na vlnu a hedvábí. V něm je pro vůni přidán éterický olej, který může některým silným ekzematikům vadit, takže je třeba vyzkoušet.

Něco více o surovinách pro výrobu pracího prostředku

Kokosové mýdlo - jedná se o čistě rostlinné mýdlo bez jakýchkoliv přídavků či parfemizace, pouze zmýdelněný kokosový olej. Je možné použít také čistě olivové mýdlo, ale kokosové pere o něco lépe. Kokosové mýdlo je výborné také na ruční předpírku odolných fleků.

Prací soda - jedná se o tzv. sodu lehkou. V receptech na výrobu vlastních pracích prostředků se poměry přidané sody dost liší, což může být tím, že autor receptu neuvede, jedná-li se v jeho receptu o sodu lehkou nebo těžkou (krystalickou). Lehká soda, kterou používám já, je koncentrovanější a stačí jí menší množství. Neplést si s jedĺou sodou, tu můžeme v domácnosti použít na spoustu jiných věcí, ale jako náhrada prací sody není vhodná (prací soda má vyšší PH).

Perkarbonát sodný (peruhličitan sodný) - jedná se o sloučeninu peroxidu vodíku a uhličitanu sodného. Co se praní týká, používáme ho především na bílé prádlo, aby bílá bílou byla. :) Perkarbonát se plně aktivuje až od 60°C, částečně od 50°C, pokud budeme prát při nižší teplotě, přidává se pro aktivaci jeho účinku TAED (Tetraacetylethylendiamin). TAED je asi takový kompromis, některé zdroje uvádějí, že je zcela biologicky odbouratelný, některé říkají, že není úplně ideální, no, pravda je taková, že naše voda je mimo jiné plná antibiotik a hormonů, které čistička neodfiltruje. Takže pokud jakákoliv chemikálie není nutná, tak ji prostě nepoužiji. Tudíž i TAED používám skutečně jen velmi výjimečně. Většina prádla se dá prát na 60°C i když je na cedulce uvedena nižší teplota, takže převážně TAED nepotřebuji.

Perkarbonát dávkuji na bílé prádlo 1-2 polévkové lžíce k pracímu prášku na plnou pračku. Pokud mám potřebu nějaké barevné prádlo dezinfikovat, použiji 1 čajovou lžičku. Ovšem s použitím na barevné prádlo opatrně, mohl by vyšisovat barvy.

Pokud si chceme smíchat perkarbonát s TAEDem pro praní při nižších teplotách, přidává se TAED k perkarbonátu v koncentraci 5-10% na váhu perkarbonátu (tzn. 5-10g na 90-95 g perkarbonátu).

Pár drobností na závěr ....

Než přejdeme na skutečně ekologické a netoxické praní, vyčistíme si pračku od zbytků původních pracích prášků a aviváží. To provedeme jednoduše tak, že do bubnu nasypeme 200 g kys. citronové, přidáme ručník či starší utěrku pro lepší rozptyl a zapneme pračku na dlouhý program na 90°C (95°C). Nezapomeneme vyčistit také přihrádky.

Prací prášek i perkarbonát sypu přímo do bubnu k prádlu, lépe se rozpouští.

Já osobně nepoužívám eko programy, které moderní pračky nabízejí. Ekologické programy dávkují velmi málo vody a ať máte prášek ekologický nebo obyčejný, prostě se nevymáchá, zůstane v prádle, prádlo může zatuchnout, jsou na něm takové ty žluté fleky, když leží dlouho ve skříni, případně citlivým osobám vykouzlí krásný ekzém.

Pro správně vymáchání a vyprání pračku nepřeplňujeme, ale necháme prádlu trochu prostoru na dýchání.